Tristan a Isolda

Richard Wagner - Tristan und Isolde

Anna Hostomská : Průvodce operní tvorbou

Hudební drama o 3 dějstvích. Libreto Richard Wagner. Premiéra 10.6. 1865 v Mnichově.

Osoby: král Marke (bas); Tristan (tenor); Isolda (soprán); Kurvenal (baryton); Melot (baryton); Brangäna (mezzosopran); pastýř (tenor); lodivod (tenor); lodníci, rytíři a panoši. Dějě se ve středověku na pobřeží průlivu La Manche.

Za svého politického exilu po nezdařené revoluci roku 1849, jíž se zúčastnil, komponoval Richard Wagner svou rozměrnou tetralogii "Prsten Nibelungův". Byl bez existence a bez životních prostředků a přitom plánoval dílo umělecky tak obrovské, že na jeho jevištní provedení nebylo ani naděje. Když vypracoval dvě celé partitury a více než polovinu partitury třetí, přerušil tuto práci v roce 1857 a soustředil se na nové, zvláštní dílo, které mělo být spíše přístupno operním jevištím jeho doby. I subjektivní Wagnerovy zážitky zde hrály roli: odříkavá láska, nesplnitelná a hluboce zasahující do jeho života. Wagner, který sám byl vzdálen možnosti slyšet svá díla (prováděná na jevištích v Německu, kam měl přístup zakázán), se domníval, že v "Tristanu a Isoldě", opeře vytvořené na podkladě velké středověké básně, složí dílo vhodné pro provádění na každém operním jevišti. Ale vývojem vlastní osobnosti i vlastního umění dospěl ke zcela osobité nové hudební řeči, tak složité, že partitura jeho "Tristana" se stala nejnáročnějším a reprodukčně nejproblematičtějším dílem celého 19.století. Hluboká lyričnost zformovala nově Wagnerovu melodiku, snaha hudebně dramatická zcela opustila všechny konvenční kompoziční formy a lyrická meditace tu vyrostla na ústřední motiv celého díla. Wagnerův "Tristan" celou svou subjektivní meditativností se stal dílem právem přirovnávaným k vrcholným uměleckým projevům tragiky života, jako například Shakespearův "Romeo a Julie".

Obsah:

1. dějství : Ve stanu na mohutné lodi naříká krásná Isolda, kdysi nevěsta irského krále Morolda, nad svým osudem. V bojích jedné výpravy cornwallských vojsk proti Irsku se utkal synovec krále Marka Tristan s Moroldem a zabil jej. Hrot Moroldova meče však zůstal v ráně Tristana, jenž marně hledal uzdravení. Konečně se vydal k Isoldě, proslulé lékařským uměním a kouzly. Skryl se za jménem Tantris a předstíral šílenství. Isolda však podle úlomku meče z jeho rány a zbytku Moroldova měče poznala, o koho jde. Když pohlédla do očí nemocného, nemohla se mu pomstít, ruka s měčem jí klesla a ona Tantrise - Tristana uzdravila. Z vděčnosti přemluvil pak Tristan svého strýce, krále Marka, aby uyavřel s Irskem mír, ale pak byl znovu vyslán do Irska, aby Isoldu přivezl jako nevěstu králi Markovi. Isoldin hněv na tristana roste, jak se loď blíží ke cornwallským břehům. Chce se mu se pomstít i za cenu vlastní smrti. Přikáže proto své družce Brangäně, aby připravila číši jedu pro něho i pro ni. Neskrývá svůj úmysl ani svou zášť Tristanovi, on uznává, že těžce zasáhl do Isoldina osudu, dobrovolně bere číši a pije. Sotva však vypije svůj díl a sotva dopije Isolda, změní se jejich nenávist v nesmírnou horoucí lásku, neboť Brangäna omylem místo jedu namíchala nápoj lásky. Jako znamení vystupují Trsitan a Isolda na břeh Cornwallu.

2.dějství : Je noc, scéna znázorňuje zahradu před Isoldinou komnatou. isolda netrpělivě vyčkává, až ztichne hluk lovců, odjíždějících v čele s králem Markem na lov. Konečně je klid a Isolda rozhodnou rukou zhasí pochodeň a dává tak znamení Tristanovi. Věrná Brangäna je nešťastná pro nebezpečí, do kterého se Isolda vrhá. Nadarmo varuje Isoldu před Melotem, Tristanovým přítelem, jenž, jak tomu vše nasvědčuje, zrazuje Tristana králi Markovi. Zatímco se Tristan blíží, odchází Brangäna na cinbuří na stráž a oba milenci se po nekonečných vyznáních lásky odhodlají k společné smrti. Sotva však se blíží ráno, vrthne sem Melot s králem Markem a jeho družinou. Kurneval varoval milence příliš pozdě. Melot se holedbá králi Markovi svou věrností a pravdivými zprávami. Těžce zarmoucen vyčítá král Mark Tristanovi jeho zradu, připomínaje mu své přátelství. Tristan, odhodlán k smrti, přesvědčuje se jěště, že Isolda ho bude následovat, a naběhne na Melotův meč.

3. dějství : Těžce zraněného Tristana odvezl Kurvenal na hrad Kareol. Jen jediné by ho mohlo uzdravit: Isolda. Kurneval

ji očekává, neboť pro ni poslal do Cornwallu, a nyní mladý pastýř vyhlíží na moře, zda se už blíží její loď. Naděje na shlédnutí vzbudí v Tristanovi chuť k životu; dosud toužil jen po smrti, ale při zprávě o Isoldině příjezdu se vzchopí novou silou. Píseň pastýře je stále smutná - to znamená, že loď nepřijíždí. Konečně se pastýřova šalmaj ozve radostně. Isolda se objevuje. Trsitan se v nejvyšším vypětí snaží vyjít vstříc, klesá však mrtev. Vtom přijíždí druhá loď a z ní vychází na hrad král Marke s Melotem a Brangänou. Melot padne Kurnevalovou rukou, sám Kurneval je těžce raněn, dříve než se může vysvětlit, že král Marke přichází odpustit. Dověděl se o tajemství nápoje, a tím i o nevině Tristana a Isoldy. Vše je však marné. Láska Isoldě nedovoluje, aby přežila milencovu smrt. Umírá láskou.