Mary Wigman/ Jevištní tanec – jevištní tanečníci

Mary Wigman: Jevištní tanec – jevištní tanečníci

Der Auftakt 12 (1932), s. 206–208

Co hledáme? Chceme vnitřní pohyb přivést v souzvuk s pocitem formy, jak nám jej diktuje naše doba. Tanečníci jednotlivci i taneční skupiny jsou všude. Bláznivá směsice dobrých a špatných výkonů, odvážných pokusů, smělých experimentů. Výsledek: zdánlivý zmatek. Při bližším pozorování však zcela přirozený stav. Může a smí už člověk od tohoto sotva dvacet let starého dítěte doby žádat, aby se projevovalo usazeně, jasně, vytvářelo tradici? Měli bychom být trpěliví a namísto abychom tuto pravou květinu našeho životního pocitu násilně šlechtili, měli bychom trpělivě vyčkávat, než se sama zbaví všeho neorganického a vypracuje se.

Nelze popřít, že máme tělesné vědomí, o jakém předcházející generace neměly tušení. Toto tělesné vědomí se stalo v několika málo letech obecným majetkem. Probudil se zájem o tělesný pohyb od sportu k uměleckému tanci a tak to i zůstane.

Chaos v celé oblasti pohybu je velký a přece ne tak velký, jak by se to nezasvěcenému zdálo na první pohled. Začíná se vyjasňovat. Gymnastika – i když má stovky systémů a metod, má jediný účel a jediný cíl: dobytí těla kvůli sobě samému. Tanec může mít ve svém nejušlechtilejším smyslu jen jediný cíl: živé pohybující se umělecké dílo, podávané nástrojem lidského těla. Rozmanitost tanečních výrazových možností byla po vysvobození z jednostranného formálního světa klasického baletu zmatená a ohromující zároveň. Zcela pomalu se vyjasňuje i zde. A ohlédneme-li se dnes, nalezneme – to musí přiznat i skeptik -, že takzvaný „moderní“ tanec si v krátké době svého rozkvětu dobyl značný kus území. Ne jen ve svém samostatném vyjadřování, nýbrž také v účinku na ostatní divadelní umění. Podněty, jež vycházely z tance, se nedají podceňovat.

Z chaosu pokusů bez výběru se vydělují zcela zřetelně dva základní druhy tanečního tvarování: absolutní tanec a jevištní tanec. Paralelu k tomu nalezneme v oblasti hudby. Absolutní tanec se vytváří nezávisle na jakémkoli pojmovém nebo literárně významovém obsahu ze své vlastní podstaty; promlouvá skrze sám sebe, je nositelem sama sebe a působí v přenosu na spoluprožívajícího diváka duševně-motoricky, vzrušeně a pohnutlivě. Jevištní tanec tvoří týmiž tanečními prostředky jako absolutní tanec, zakouší však za předpokladu „scény“ zařazením pod pojem divadlo od počátku proměnu podle předpokladu zobrazení čehosi. Dekorativní moment vstupuje sám od sebe do silového pole, daného jevištní dekorací, osvětlením, kostýmem. Hlavní akcent pouze tanečního dění se přesunuje ve prospěch jevištně podporovaného celkového dění. Pantomima je jednou z nejčistších forem jevištního tance; pantomima chápaná v čistě tanečním smyslu, tj. daný, patrný děj interpretovaný prostředky čistého tance.

Jevištnímu tanci se předhazovalo, že se neosvědčil, jevištním tanečníkům, že zklamali. V jednotlivých případech to snad souhlasí, nelze to však rozhodně vztáhnout na celkový taneční výkon současnosti. Nejen že je tanec příliš mladý, aby už dozrál ke všem požadavkům, jež jsou na něj kladeny: také tanečníci sami nejsou ještě většinou dostatečně zralí, aby beze zbytku zvládli a naplnili úlohy na ně kladené. V Německu existuje jen málo divadel, jež mají k dispozici jednotnou, tj. moderně vyškolenou taneční skupinu. V mnoha případech jsou mladí tanečníci začleněni do souboru, jenž je tvořen baletními tanečníky klasického stylu. Umělecký výsledek takové rozporně orientované taneční skupiny nemůže být uspokojivý, přinejmenším z dneška na zítřek ne. V nejlepších případech se uzavírá kompromis mezi oběma směry, tančí se tu „klasicky“, tu „moderně“, pravdivé přiznání k tomu či onomu směru chybí.

Baletní tanec nemá přinejmenším u nás vlastní dorost.Každý mladý talent, jenž se dnes chce věnovat tanci, chce tančit tak, jak cítí, a taneční cítění a prožívání dnešní generace je zcela jednotné, i když ještě mnohokrát dochází k nedorozuměním. Dnešní tanečníci, kteří už nenáležejí jako dříve určité společenské třídě, nýbrž pocházejí ze všech vrstev společnosti, vyžadují od tanečního povolání víc než výdělek. Vidí v tanci výrazovou možnost vlastní podstaty, v divadle hledají pracovní místo, kde by mohli umělecky tvořit, chtěli by se moci zasadit za taneční ideje a dále je vyvíjet. Mladému člověku dnes, lhostejno na jakém vývojovém stupni stojí, nemůže stačit, spolutančit v baletní vložce opery rej sedláků nebo nést jako páže kašírované říšské jablko přes jeviště. Chce víc a má na to právo. Chce úkoly, pro něž se vyplácí pracovat; a často se děje dost, aby po krátkém čase ztratil chuť a sílu, unavil se a tu trochu nabytého umění ztratil.

Zapomínáme, že společnost vedle všech svých pozitivních a negativních vymožeností stojí pod hořkým znakem hospodářské nouze. Kdo si dnes ještě může dovolit, absolvovat studium od počátku do konce? Mladí tanečníci jsou právě tak jako všichni ostatní pracující lidé nositeli i oběťmi naší doby. Téměř bez výjimky musí po jednoročním nebo dvouletém studiu do provozu. Jak se mohou za těchto podmínek zdokonalovat? Potřebují divadlo nejen jako činnost, nýbrž jako prodloužené studium. V divadle potřebují především vůdčí osobnost, jíž by mohli důvěřovat a jež by měla tolik pochopení, aby je při tomto pokračovacím studiu podporovala. Tato osobnost, jež musí být skladatelem i režisérem současně (neboť neexistují tak vypracovaná taneční díla, jež by bylo lze pouze převzít a nastudovat), však dosáhla svého místa většinou za stejných předpokladů. Ani ona nemá dostatek zkušeností, nemohla si dostatečně vypěstovat fantazii, aby ze sebe sypala dílo za dílem.

Vím ze zkušenosti, jak je těžké, vychovávat taneční talenty a vytvořit z nich jednotný ansámbl. Nelze toho dosáhnout vnějšími prostředky, možné je to jedině cestou ideálního pracovního společenství. V každém mladém člověku je pro to zakořeněn smysl a nemusí při rozumném zhodnocení stát v rozporu s úsilím o individuální znalosti. Nutný vzestup jednotlivých i společných výkonů je možný jen tehdy, je-li zde trpělivost, aby byly při práci chráněny a podporovány talenty a jejich růst a zrání, jen tehdy, když budou respektovány dané předpoklady také v tvůrčím smyslu a ve smyslu uměleckého díla.

Foto: www.dcd.ca/.../jarvis/ Resources/wigman8web.gif